U většiny zfilmovaných knih se snažím nejdřív si přečíst předlohu, abych znal pozadí, význam postav a dějovou hloubku, kterou film zachytit nemůže. Takže jsem po letech vzal znovu Milence a vrahy do ruky s pevným odhodláním číst a přečíst, ne jako minule, kdy jsem je po pár stránkách odložil. Ale je vidět, že od prvního ročníku gymnázia uplynulo hodně vody - kniha mě tentokrát uchvátila.

Je tu plno symboliky, dá se říct, že je všude, a nejvíc ve jménech postav. Třeba andělský, věřící Julda Serafin a jeho ďábelský bratr Alex Serafin. Serafín je hebrejsky anděl, a ďábel je přece také jeden z andělů. Padlý anděl. Jejich sestra Madda, živočišná a žádoucí, se jmenuje Magda, Magdalena - možná symbol Máří Magdaleny. Paní ředitelová Gráfová, rozená Šlechtová - obě ta jména vlastně vyjadřují totéž, aristokracii...

Hlavní myšlenka je prostá - boj mladých, nespokojených, dravých (symbolicky červených) lidí proti bohatým a omrzelým (modrým) ... Červení se "zalykají bezdůvodnou, totální, tou zběsilou radostí" a vrhají do boje. Modří, znudění, znavení životem a utopení ve svém klidu jim podléhají. Když červení dobydou nové vytoužené pozice, chtějí je udržet, hájit a stávají se tak modrými. Život ale na nic nečeká a nová generace červených přichází a boj pokračuje. Aktéři jsou jiní, situace se opakují.

Motiv opakování je všudypřítomný, ať už v životních osudech jednoho člověka (životopis Evžena Gráfa), nebo v dějových událostech. Jednou Julda "zachrání" doktorku před ďáblem Alexem, podruhé ji "zachrání" Alex před Juldou. Syn ředitele podléhá divoké červené dívce, o generaci později dcera ředitele podléhá červenému chlapci. Opakující se situace v boji o bydlení jsou zdůrazněné jmény - bojující Borek Trojan, bojující Bogan Tušl, o generaci později bojující Břéťa Trakl...

Jedni se láskou vraždí, druzí vraždí pro lásku. Milenci a vrazi. Doporučuji. A kdo se chce dozvědět více, ať zkusí stránky věnované filmu.