Už kolikrát mě napadlo, co že se vlastně pod ISBN kódem ukrývá. Ale teprve dnes jsem překonal pohodlnost a trochu hledal na internetu. Během chvíle jsem našel stránky http://www.isbn.org, odkud všechny následující informace pochází.
V roce 1965 se W.H.Smith, největší britský maloobchodník s knihami rozhodl přejít na počítačový systém skladu a potřeboval standardní způsob evidence. Výsledkem práce konzultantů byl SBN (Standard Book Numbering). Brzy na to byla ustanovena pracovní skupina ISO (International Organization for Standardization), jejímž úkolem bylo zjistit možnost přizpůsobení britského SBN pro mezinárodní prostředí. Následující diskuze vyústily v roce 1970 ke vzniku kódu ISBN jako standardu ISO 2108. Dnes se používá ve více než 160 státech.
ISBN je strojově čitelné identifikační číslo, jednoznačně identifikující jakoukoliv knihu. Skládá se z deseti cifer, které jsou rozdělené do čtyř skupin proměnlivé délky:
- Identifikátor skupiny: stát, území nebo jazykový region, účastnící se systému ISBN. Délka do 5 znaků, kódy jsou evidovány a přidělovány mezinárodní ISBN Agenturou v Berlíně. Např. 3 je přidělen německé jazykové skupině, zatímco 982 patří jižnímu Pacifiku.
- Identifikátor nakladatele: nakladatelství uvnitř dané skupiny, délka do 7 znaků. Kódy jsou evidovány a přidělovány regionální ISBN agenturou. V České republice je to Národní knihovna České republiky.
- Identifikátor titulu: číslo titulu v rámci daného nakladatele, délka do 6 znaků. Protože ISBN musí mít 10 znaků, jsou menší čísla doplněna úvodními nulami. Když už jsme u celkového počtu znaků, je jasné, že když bude mít identifikace nakladatele 7 znaků, zbývá na všechny položky po jednom znaku a tudíž nakladatelství může vydat devět titulů. Jak se to řeší? Číslo nakladatelství se přiděluje podle velikosti plánované produkce - čím větší, tím kratší číslo - takže zbyde více znaků pro číslo titulu. A pokud se přesto překročí, lze požádat o další identifikaci nakladatele.
- Kontrolní znak: pro zjištění, že kód byl dobře načten, že je validní, obsahuje také kontrolní znak. Je-li součet všech čísel násobených příslušnými váhami dělitelný jedenácti, pak se jedná o korektní kód. Váha prvního znaku je 10, druhého 9 a tak dále, až k váze 1. Např. 80-86766-12-8 (schválně, co je to za knihu?) se ověří následovně: 8*10 + 0*9 + 8*8 + 6*7 + 7*6 + 6*5 + 6*4 + 1*3 + 2*2 + 8*1, což je 297. Po vydělení 11 je zbytek 0 a kód je tedy správný. Obdobně se kontrolní kód vytváří - sečtou se hodnoty znaků bez kontrolního kódu a zjistí se zbytek po dělení 11. Kontrolní kód je (11 - spočítaný zbytek). Pokud vyjde číslo 10, použije se místo něj znak X.
